11.10.2009 DÍKŮVZDÁNÍ

Uvítání

Ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.

Dnes je 18. neděle po Trojici

Introit

Ž 25, 14 Hospodinovo tajemství patří těm, kdo se ho bojí, ve známost jim uvádí svou smlouvu.

První čtení

  Přísloví 1:20  Moudrost pronikavě volá na ulici, na náměstích vydává svůj hlas.

21  Volá na nároží plném hluku, pronáší své výroky u vchodů do městských bran: 22  "Dokdy budete, vy prostoduší, milovat prostoduchost, dokdy posměvači budou mít zálibu v posmívání, hlupáci poznání nenávidět? 23  Obraťte se, když vám domlouvám. Hle, nechám na vás proudit svého ducha, uvedu vám ve známost svá slova:

Druhé čtení

Mt 13,1-9

Kázání

Dnes vzdáváme našemu Pánu díky za jeho dobrodiní, za jeho dary.

V podobenství o rozsévači nám J ukazuje, jak je důležité, abychom rozuměli tomu, co dělá, abychom pochopili význam BK. V evangeliu čteme o tom, že lidé nebyli schopni rozumět tomu, co jim J říkal.

Nerozumíme, protože nechceme?

Podle J-e je jeho vystoupení, jeho směřování, jeho podobenství jednoduché.

Jako první čtení: moudrost křičí všude, kudy jdeme. A my ji nevidíme, neslyšíme. Hospodinova milosredenství je plná země a my nevidíme.

Vypadá to, že lidé nerozumí, aby se nemuseli obrátit. Že jen dělají, že nerozumí. J rozsévá dobrou setbu a lidi si myslí, že je blázen. Nikdo ho nechápe. Jedni ho považují za blázna, druzí ho chtějí zabít. Pochopí to vůbec někdo? Pochopíme to my? Jakoby za textem zněla tato existenciální otázka.

Jak je možné, že i věřící jsou často onou ztvrdlou zemí, která slovo nepřijme? Jsou dokonce věřící, kteří vyhledávají střety, ne dialog. Mají ztvrdlé srdce, nic je nepřekvapí, svůj názor na svět už mají hotový.

Slovo Boží je křehké a zranitelné. Ztvrdlá země je nepřijme.

Pak jsou tu horliví následovníci JK. Petr – skála. Petr je horlivý, když ale jde do tuhého, vezme nohy na ramena.

Semeno království v nitru takového člověka roste rychle, ale chybí mu kořeny. Svět je plný lidské krutosti a zloby a semeno musí vytvořit hluboké kořeny, aby přežilo.

Zažíváme to i my, naše církev: kolik nás bylo po přestupovém hnutí, když se většina národa stala rychle evangelíky nebo husity? Jakmile přišlo první pronásledování, tito lidé odpadli. A tak nám stojí řada velikých kostelů, jež zejí prázdnotou.

Anebo někdo s velikým nadšením přijme evangelium, a myslí si, že od té chvíle bude mít všeho dostatek. Že od té doby bude jenom radost a žehnání. Myslí si, že se svět bude řídit podle jeho představy. Jenže v životě přijde neštěstí, protivenství. A tak z dřívějšího horlivce se stane zoufalec a cynik.

Nadšení střídá pocit zmaru.

Ani ten, kdo je vytrvalejší, nemá vyhráno. Neustále jej pronásledují starosti a pachtění. Starosti, pachtění, starosti, pachtění. Trní, které dusí lidské srdce.

V této chvíli to vypadá beznadějně. Jakoby ten rozsévač hynul sám. Tisícerou smrtí, životem vydaným napospas marnosti, cestou plné nezdarů a porážek.

Člověk si řekne: proč se vlastně sám J nevrátí k tesařině, když nikdo z lidí nevidí, co má před očima, a nikdo nemá uši, aby slyšel, co říká?

A tu se setkáváme s J-ovou vírou.

J sám je věřící. Čemu věří? Věří v člověka? Že se přece jen někdo najde a uvidí a uslyší? Věří sám v sebe, že člověka zachrání? Čemu vlastně J věří?

Linden odpovídá: věří, přes všechny překážky, v klíčivou sílu království.

J. Mrázek k tomu dodává v rámci jiného podobenství: BK – hořčice - se chová jako plevel. Člověk je nemůže zlikvidovat – svou neschopností se o ně starat.

I přes všechnu lidskou nechápavost, neochotu a zlobu, člověk nemůže BK zlikvidovat.

To je dobrá zpráva, to je evangelium.

Klíčivá síla království. Je zvláštní, že se BK chová podobně, jako se chová každý živý organismus na této planetě. Má chuť do života. A musíme se hodně snažit, abychom ho zničili.

J věří, že BK zničit nelze.

A tak my, věřící lidé, můžeme věřit, že BK je tady a má sílu klíčit. To není samozřejmá víra. Je to víra J Krista.

Další dobrá zpráva je, že rozsévač seje své zrno na různé půdy a nehodnotí, která je lepší a která je horší. Neodsuzuje. Svou setbu dává všanc všem.

A tak nemusíme mít pocit, že rozsévač hodnotí toho nebo onoho člověka, jestli je hoden nebo nehoden pro jeho setbu.

Další dobrá zpráva je, že nemusíme pochybovat nad setbou. Setba BK je dobrá setba, nemusí být nějaká další, lepší. Nemůžeme jí nijak pomoct, vylepšovat ji.

Musíme se jen smířit s tím, že není přijata všemi. A tak se nemusíme třeba obviňovat, že jsme pro klíčení udělali málo nebo moc. Setba klíčí nezávisle na nás i na původci.

Zajímavé je, že podobenství nemluví o tom, že jednou všichni budou následovníci JK. J s tím nepočítá. Pokud J mluví o svých následovnících, o církvi, pak ji na jiném místě spíše přirovnává k soli (které je málo, ale mnoho zmůže), než třeba k penězům, kterých je hodně, ale ve skutečnosti nezmůžou nic.

J nemluví o tom, že se všichni lidé obrátí k evangeliu, ale zvěstuje, že rozsévač seje svou setbu všemu navzdory. Veškeré nepřízni. Veškeré tuposti, zlobě, uzavřenosti.

Je to dobrá setba a je tu pro nás. Je tu proto, abychom porozuměli srdcem. A tak se proměnili.

Věřím, že tak podobně se nám dávají všechny dary, plody země, skrze něž děkujeme Bohu, že tak moudře vše učinil.

Vždyť moudrost křičí z celé země. Stačí jen vyjít ven a vidět. Stačí vyjít ven a slyšet.

Jan 15:7  Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. 8  Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky. Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.

Poslání

 Colossians 2:7 V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry, jak jste v ní byli vyučeni, znovu a znovu vzdávejte díky.